Správní nečinnost a její důsledky: Příklad více než ročního řízení o žádosti o zaměstnaneckou kartu

Správní řízení se řídí základními zásadami, mezi které patří zejména povinnost postupovat bez zbytečných průtahů a povinnost správního orgánu aktivně poskytovat účastníkovi řízení součinnost. Tato pravidla nejsou samoúčelná. Jsou základním předpokladem právní jistoty, transparentnosti a předvídatelnosti výkonu veřejné moci.

Přesto se v praxi stále setkáváme s případy, kdy jsou tyto zásady dlouhodobě ignorovány. Jedním z nich je i případ naší klientky, u které Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, (dále jen "MV OAMP") více než jeden rok setrvává v nečinnosti, a to navzdory opakovaným urgencím, návrhu na vydání opatření proti nečinnosti a dokonce i závaznému rozhodnutí nadřízeného správního orgánu.

Tento případ odhaluje hlubší problém systémového selhání a nedostatečné procesní odpovědnosti správního orgánu.

Časová osa řízení

Pro pochopení rozsahu a závažnosti nečinnosti Ministerstva vnitra je nutné podívat se na klíčové milníky případu:

• 14. 5. 2024: Klientka podala žádost o vydání zaměstnanecké karty na Zastupitelském úřadě České republiky v Drážďanech.

• 24. 7. 2024: V souvislosti se změnou nabídky zaměstnání jsme podali žádost o změnu obsahu žádosti.

• 2. 9. 2024: Vzhledem k absenci jakékoliv procesní aktivity ze strany správního orgánu jsme podali návrh na vydání opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu.

• 2. 10. 2024: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců vyhověla návrhu a přímo přikázala Ministerstvu vnitra rozhodnout do 60 dnů od doručení tohoto opatření, což už mimojiné představuje značné zdržení. 

• 6. 12. 2024: Lhůta uplynula bez jakéhokoliv procesního úkonu ze strany ministerstva. Podali jsme opětovnou urgenci.

  V průběhu dalších měsíců klientka postupně rezignovala na pokračování ve věci soudní cestou, zejména z důvodu změny osobních okolností, kdy se rozhodla svůj další životní plán směřovat jiným směrem. Podání správní žaloby na ochranu proti nečinnosti již nepovažovala za svou prioritu a rozhodla se v řízení dále nepokračovat.

  My jsme však v jejím zastoupení pokračovali v aktivním prosazování jejích práv, využili jsme všechny dostupné správní prostředky:

• Podali jsme žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., neboť správní orgán nadále zůstával zcela nečinný.

• MV OAMP v odpovědi přiznalo, že došlo ke "shodě administrativních pochybení" a omluvilo se za průtahy. Ministerstvo deklarovalo, že žádost bude vyřízena "přednostně".

  Do dnešního dne, 24. 6. 2025 není stále nerozhodnuto. 

  Právní rozbor: Nečinnost jako nesprávný úřední postup

  Podle § 6 správního řádu je správní orgán povinen vyřizovat věci bez zbytečných průtahů, a pokud tak nečiní, je účastník oprávněn domáhat se nápravy postupem dle § 80 správního řádu – tedy návrhem na vydání opatření proti nečinnosti.

  V tomto případě jsme využili všech dostupných právních prostředků včetně úspěšného podání návrhu na vydání opatření proti nečinnosti, kterému Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců vyhověla. Ministerstvo vnitra však ani poté nerespektovalo zákonnou povinnost vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě, čímž porušilo základní procesní povinnost veřejné správy.

  Takové jednání je typickým příkladem nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle § 31 tohoto zákona má fyzická osoba, které byla způsobena nemajetková újma nesprávným úředním postupem (včetně nečinnosti správního orgánu), právo na přiměřené zadostiučinění.

  Nečinnost správního orgánu v délce přesahující jeden rok je nepřípustná nejen z hlediska spravedlivého správního procesu, ale i z hlediska mezinárodních závazků České republiky, zejména čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

  Povinnosti správního orgánu a procesní pochybení

  Je nutné zdůraznit, že opatření proti nečinnosti není pouhou formální výstrahou. Pokud nadřízený správní orgán přikáže rozhodnout ve stanovené lhůtě, je tento příkaz právně závazný a jeho nerespektování je zásadním porušením zákona.

  V tomto konkrétním případě navíc:

  • Nedošlo k žádné komunikaci o stavu řízení.

  • Referenční číslo řízení bylo mezitím staženo z evidence volných pracovních míst.

  • Správní orgán nereagoval na urgenci ani po uplynutí lhůty stanovené Komisí.

  Postup MV OAMP v tomto případě nelze hodnotit jinak než jako soustavné a dlouhodobé porušování zásad správního řízení, zejména zásady rychlosti a hospodárnosti.

  Klientka si nepřála podávat správní žalobu

  Vzhledem k situaci jsme klientce doporučili zvážit podání správní žaloby na ochranu proti nečinnosti dle § 79 soudního řádu správního. Klientka se však rozhodla tuto cestu nepodstoupit.

  V tuto chvíli klientka využije právo žádat přiměřené zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb.

  Závěr: Správní nečinnost jako systémový problém

  Tento případ není pouze individuálním pochybením. Odhaluje dlouhodobý a systémový problém fungování některých agend správního řízení na Ministerstvu vnitra České republiky.

  Je nezbytné, aby správní orgány přistupovaly k plnění svých povinností se vší vážností, a aby právní ochrana účastníků řízení nebyla závislá na jejich ochotě a schopnosti roky vyčkávat nebo investovat do soudních řízení.

  Ve společnosti VIZEX budeme nadále prosazovat práva našich klientů a apelovat na dodržování lhůt i zásad řádné správy. Správní nečinnost nesmí být v České republice tolerovaným standardem.

  Autor: Mgr. Chiara Havlíčková, právník